A hurá na hrad

Historicky první obecní výlet na hrad Bezděz se dne 24. srpna opravdu vydařil. Čas odjezdu stanoven záměrně na brzkou hodinu ranní, to byla prozíravost sama, neboť v městečku pod hradem se tento den konal se jakýsi hudební festival a návštěvníci městečka se dali počítat do tisíců. V momentech největší dopravní zácpy jsme již naším autobusem odjížděli do Doks na plánovanou paroplavbu.

Ale to předbíhám sled událostí. Autoškola Omega poskytla zkušeného řidiče včetně autobusu, který ochotně zastavoval v okamžicích nutných. „Hlavně ty hnědé podšálky vracejte a můžeme jet“. Po chvilce se již prostorem vozidla linula známá vůně poživatiny základní turisty českého, tedy vůně řízků smažených. „Prosím jen, nenechávati kostí za sedačkami“….

Po příjezdu do městečka Bezděz a zdařile provedeném parkovacím manévru se celá výprava rozdělila dle svých fyzických zdatností a „Hurá na hrad“! Ufff, to vám byl krpál. Některé skupinky byly odrazovány nějakým, zřejmě místním povalečem hospodským, který na výpravu pokřikoval. „Na hrad nechoďte, dnes je zavřeno!“, To vše jen proto, aby hraduchtivých turistů nalákal raději dohospůdky místní, snad pod vidinou odměny slíbené hospodským. Kdo nenechal se odradit a vyšlápl si kopeček až ku hradní bráně, byl hned několikráte odměněn. Ponejprve krásný výhled v nádhernou přírodu kam jen oko dohlédlo „to jsou ty panoramata, táto“. Po té moku nějakého polknouti umožněno bylo i čas na prohlídku hradu nastal. Výprava naše snad štěstí měla, protože původkyně úsměvů, tedy průvodkyně hradní, se salámem loveckým v ruce a se slovy „deštník už používá každý“ pojala výklad o historii hradu opravdu originálně. A další odměna? „Uvolněte cestu purkrabímu!“, ozvalo se hromovým hlasem, to zrovinka počalo skvělé vystoupení skupiny historického šermu Ascalon. Soubojem a šermem skvělým v příběhu poutavém obecenstvu přiblížili dobu počátků výstavby tohoto hradu. Bouřlivý potlesk a již výstup na hradní věž. Kolik že to měla schodů?

K přesunu celé výpravy se v plánovaný čas sešli u autobusu opravdu všichni a Křimovští vyrazili směrem k Máchovu jezeru. Po chvilce jsme již tedy vystupovali v Doksech. Kratičká cesta dovedla nás až k vodě. Máj, parník stařičký, ale stále plavby schopný zde v přístavu kotvil. Kapitán dorazil po chvilce i se svými plavčíky a na palubu vstup umožnil. Děti své nadšení neskrývaly, vždyť pro většinu byla tato paroplavba první v životě. Byl to zážitek. Parník, obrovitá loď s temným hukotem lodních motorů a vodní rýhou za zádí, pořád samé šplouchance, houpání a vlny snad jako na moři, voda všude kolem, to suchozemec z hor nezažívá každý den. Kapitán bravurně točil kormidlem, až do chvíle vizuální kontroly hlídky z policejního člunu, asi zda nejsme lodí pirátskou. Po té řízení předal nejmladšímu plavčíkovi, který si počínal velmi zdatně a bez jediného zaváhání dovedl loď na dohled domovského přístavu. Kapitán si odpočinul, načerpal síly, odložil rum, chopil se kormidla a již jen dorazit k molu kotviště.

Celý výlet se zadařil, i počasí nám přálo. Možná nejen mě nostalgicky připomínal dobu zašlých časů, kdy k stmelování kolektivů zájezdy pořádány byly.